Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

Vaše cena 110,00 Kč (4,58 €)
do košíku:
Vaše cena 110,00 Kč (4,58 €)
do košíku:
Vaše cena 110,00 Kč (4,58 €)
do košíku:

Aplikace

Naše příchutě finalizují výrobek při použití 1 až 5 gramů příchuti na kilogram. S cílem dopomoci našim uživatelům správně nadávkovat příchuť, nabízíme možnost zakoupit sadu plastových pipet. Pět kapek z naší pipety, představuje 0,1 g příchuti, tedy množství na 100 g potraviny. Před použitím našich příchutí aplikovaných na větší objem potraviny, doporučujeme trochu experimentovat. Zkuste do 100 ml rostlinného oleje, přidat 5 kapek příchuti. Je-li na vaše chuťové receptory příliš mnoho příchuti, nepřidávejte příchuť a dořeďte,je-li nízká, zvyšte dávku. Kromě toho, prosíme, mějte na paměti, že proces vaření, studené nebo mražené potraviny, potraviny s vyšším množství tuku, cukru a bílkovin snižuje intenzitu příchuti. V takovém případě doporučujeme malé předávkování. Příchutě se velmi dobře váží s potravinovými základy. A tak tuky, cukry, bílkoviny "odchytí" molekuly příchuti. Příchutě tak jsou méně dostupné pro chuťové pohárky. Obecně lze říci, že bohatší jídlo bude vnímáno mdle. Potraviny s velmi vysokým obsahem tuku nebo bílkovin budou vyžadovat předávkování příchutí, aby byly dobře ochuceny.
Použitá příchuť, potravinářská technologie a osobní přístup je kombinací vědy a lidských preferencí a také trochu experimentování, než je dosaženo uspokojivých výsledků.

Mechanizmus chuti

Chuť (pp. v souvislosti s příjmem potravy) je složitá směs smyslových vjemů složených z chuti, čichu a hmatu. Při žvýkání potravy definují vědci soubor těchto vjemů výrazem "cítění ústy". Lidé používají v obecném významu slovo "chuť" k vyjádření příchuťi. Nevšeobecně je výraz použitelný pouze na pocity vyplývající z chuťových buněk v ústech. Vědci popisují obecně lidské vnímání chuti v podobě čtyř vlastností: slanost, kyselost, sladkost a hořkost. Někteří doporučují rozšíření kategorie o další vlastnosti. Za zmínku stojí Umami - (Umami je vedle čtyř základních (lidských) chutí (sladká, hořká, slaná a kyselá) pátou chutí. Název je odvozený z japonštiny (umai, česky chutný, delikátní). Specifický chuťový receptor pro umami taste-mGluR4 byl objeven v roce 2000 a vnímá v jídle obsaženou aminokyselinu kyselinu glutamovou nebo její soli (glutamáty). Glutamát slouží také jako látka zvýrazňující chuť v podobě doplňkové glutamátu sodného (MSG).
Chuťové buňky leží ve specializovaných strukturách zvaných chuťové pohárky, které se nacházejí převážně na jazyku a měkkém patře. Většina chuťových pohárků na jazyku je umístěna do papil, malých výstupků, které dávají jazyku jeho sametový vzhled. Nejpočetnější papily na jazyku- filiformní (štíhlé nitkovité na konci roztřepené), neobsahují dostatek chuťových pohárků, ale jsou zapojeny do hmatového vnímání.) Z těch, které obsahují dostatek zmiňme fungiformní(houbovité) papily na přední části jazyka. Jsou nejvíce patrné, obsahují jeden nebo více chuťových pohárků. Fungiformní papily se jeví jako narůžovělé skvrny kolem okraje jazyka a jsou snadno viditelné poté, co vypijete sklenici mléka nebo umístíte kapku potravinářského barviva na špičce jazyka. Další z jazykových papil obsahujících chuťové pohárky jsou listovité a hrazené.


SOLI jako např. chlorid sodný (NaCl),fungují jako spouštěč chuti buněk, když ionty sodíku (Na +) vstoupí iontovými kanály na mikroklky (takové mrňavoučké prstíčky) na apikální(horní..vrchní..do prostoru čnící) část buňky (pp.jak to jenom říci česky a normálně..hm..asi takhle: resorpční epitel má schopnost resorbovat látky z vnějšího prostředí. Pro resorbční epitely jsou typické mikroklky na apikální straně, které slouží ke zvětšení povrchu pro příjem látek. Protože transport látek přes membránu vyžaduje hodně energie, mají hodně mitochondrií, které jsou někdy uložené v záhybech cytoplasmy na basální straně a tvoří tzv. basální labyrint) nebo nahoru a povrch. Hromadění sodíkových iontů způsobuje elektrochemickou změnu nazývanou depolarizace, jejímž výsledkem jsou vápenaté ionty (Ca + +) vstupující do buňky. Vápník poté vyzve buňky k uvolnění chemických signálů tzv.neurotransmiterů z balíčků známých jako váčky. Nervové buňky nebo neurony obdrží zprávu a předají signál do mozku. Chuťové buňky se repolarizují nebo-li "zresetují sami sebe" a otevrou draslíkové iontové kanály tak, aby ionty draslíku (K +) mohly opustit Salt Lake City :).

KYSELINY chutnají kysele (pp.takřka neuvěřitelné), protože generují ionty vodíku (H +) v roztoku. Tyto ionty působí na chuťové buňky třemi způsoby:  přímým vstupem do buňky; blokováním kanálů iontů draslíku (K +) na mikroklcích; vazánímu a otevřením kanálů na mikroklcích, které umožňují kladným iontům vstup do buňky. Výsledné nahromadění kladných nábojů depolarizuje buňky a vede k uvolňování neurotransmiterů.

SLADKÉ PODNĚTY jako je cukr nebo umělá sladidla, nevstupují do chuťové buňky, ale spouští změny s buňkami
Váží se na receptory na povrchu chuťové buňky, které jsou spojené s molekulami s názvem G-proteiny. To
podněcuje podjednotky a, b a g) G-proteinů rozdělit se do a a bg, které aktivují blízké enzymy.
Enzym pak převádí předchůdce v rámci buňky do tzv. druhých poslů, které uzavřou draselné kanály nepřímo. Stejně důležité jako požití vhodných živin, je nepožití škodlivých substancí. Univerzální vyhýbání se intenzívně hořké molekule vykazuje silnou vazbu mezi chutí a znechucení. Toxické látky jako strychnin a další běžné rostlinné alkaloidy často mají silnou hořkou chuť. Mnoho rostlin má vyvinuty takové sloučeniny jako ochranný mechanizmus proti pasoucím se zvířatům. Kyselá chuť zkažených potravin také přispívá k zamezení jejich konzumace. Všechna zvířata, včetně lidí, většinou odmítají kyseliny a hořké látky i v nejslabších koncentracích. Intenzivní reakce rozkoše a odporu vyvolávané sladkými a hořkými látkami se zdají být přítomny při narození a jsou závislé na nervových spojení v mozku z nichž vycházejí.

Silná vazba mezi chutí a radostí nebo možnou nelibostí je základem fenoménu učení se chuťovému odporu. Zvířata, včetně člověka, se rychle naučí vyhnout se nové potravině, pokud ta způsobí anebo je příčinně spojena s poruchami zažívacího traktu.

"Chuťová Mapa": všechno špatně

Jeden z nejvíce podezřelých "faktů" o chuti, který je běžně uváděn v učebnicích, často citovaný, ale zavádějící fakt o "jazykové mapě" ukazuje velké regionální rozdíly v citlivosti lidského jazyku. Tyto mapy ukazují, že sladkost je detekována chuťovými pohárky na špičce jazyka, kyselost na bocích, hořkost vzadu a slanost podél okrajů. Vědci vědí už mnoho let, že tyto jsou chybné. Mapy vznikaly ve 20. století s převzetím nesprávného výsledku výzkumu hlášeného v pozdních 1800s, Přesto bylo téměř nemožné je z literatury odstranit. Ve skutečnosti, všech kvalit chuti je dosahováno na všech oblastech jazyka, které obsahují chuťové pohárky. V současné době neexistuje žádný důkaz, že jakákoli prostorová segregace neurální citlivostí přispívá k reprezentaci kvality chuti. Ačkoli některé drobné rozdíly v citlivosti napříč jazyka a patra existují.

zdroj Flavourart Italy

překlad: ing. Ego Ista

kopírování bez předchozího souhlasu zakázáno